Vaše příběhy a zkušenosti - Běhání je možné i v těhotenství, zkušenost dvojnásobné maminky Lenky Wágnerové

S pravidelným běháním jsem začala v lednu 2007, vyburcoval mě článek v MF Dnes, jehož autorem byl náš známý vytrvalec Miloš Škorpil a který pojednával o tom, že každý člověk (tedy i já) může uběhnout maraton. Do té doby jsem asi tak 2× týdně plavala, 1× týdně šla na spinning a 2× týdně vyběhla na trať dlouhou cca 7 km, tedy už v té době jsem byla na pravidelném pohybu, nikoliv však běhu, dost závislá.
Někdy ve stejné době jsem narazila na tréninkový plán na maraton. V květnu jsem v Brně zaběhla svůj první půlmaraton s časem 1:59:57, hned nato se stala členem MK Seitl Ostrava a první maraton přišel v srpnu 2007 v polském Rybniku. Čas byl někde kolem 4:48.

V září následoval Ostravský maraton s časem 4:33 a o rok později jsem maraton v Rybniku zaběhla s časem 4:07 a maraton v Ostravě (v říjnu 2008) s časem 4:04:44. Začala jsem si vést blog o běhání na www.lenkaclen­ka.blogspot.com a na běžecké soutěže se mnou začala jezdit i dcera Anetka. Ohromně mě povzbuzoval i manžel, ač neběžec. To už jsem byla na běhání doslova závislá a běhávala cca 5× do týdne, k tomu plavala a posilovala a snila o tom, že rok 2009 pro mě bude ve znamení maratonu pod 4 hodiny.
Osud rozhodl jinak a já koncem listopadu 2008 zjistila, že čekám svého druhého potomka. Samozřejmě, že jsem měla a mám z té zprávy velikánskou radost. Ale taky jsem začala řešit, jak se po dobu devíti měsíců udržím ve formě a zda se dá v těhotenství běhat. Nejprve jsem informace hledala v knihách a na internetových stránkách věnovaných těhotenství.
Nedozvěděla jsem se v podstatě nic až na to, že pokud žena sportovala před otěhotněním, není důvod se sportováním v těhotenství skončit. Toť vše. Začala jsem tedy hledat informace v publikacích věnovaných běhání. To už bylo lepší. Asi tak ve dvou knihách jsem se dočetla, že pokud žena běhala před otěhotněním, může pokračovat, jen by měla naběhané objemy přizpůsobit svému stavu a nezapomínat na pitný režim a vhodnou stravu.
Taková informace mě naplnila lehkým optimismem. Nicméně mi chyběla stále konkrétní osobní zkušenost nějaké těhotné běžkyně. Sice máme v klubu závodnici, která loni ve svých 42 letech čekala třetího potomka (a úspěšně donosila a odrodila) a která ještě v 6. měsíci běžela závod v Benátkách (těch italských, nikoliv nad Jizerou). Tu jsem ale bohužel téměř neměla příležitost vyzpovídat.
Ještě, že jsou na světě internetové běžecké stránky. Jednak jsem se na www.behej.com propátrala ke článkům o běhání napsaných Vandou Kadeřábkovou-Březinovou a na www.baby.center.com, k dalším článkům, kde jsou rozepsána pozitiva, ale rovněž i rizika běhání během těhotenství v I., II. i III. trimestru a taky osobní zkušenosti běžkyň.
Takto teoreticky vybavena jsem si i já stanovila vlastní pravidla: běhat hlavně na pohodu a dobrý pocit, nikoliv na výkon, při běhu se nepřemáhat, nezapomínat na řádné zahřátí, protažení a po běhu na strečink, posilovat pánevní dno a běh vždy přizpůsobit svému zdravotnímu stavu a stavu miminka.
V prvním trimestru jsem nejprve začala hlídat tepovou frekvenci a pitný režim a vynechala plánovaný Teammarathon v Berlíně, jakož i ostatní závody nad 10 km. Kratších závodů jsem se ale stále účastnila, jen jsem zpomalila. Protože jsem pověrčivá a nechtěla o svém těhotenství nikomu říct, musela jsem se vždy vymlouvat, proč mám najednou horší výsledky a ani ve finiši nedávám do závodu všechno. V tomto období jsem ještě byla schopná uběhnout v týdnu 30 – 35 km, pohodovým tempem.
Druhý trimestr byl vysvobození – těhotenství přestalo být tajemstvím i pro mé okolí, nemusela jsem už nikomu vysvětlovat své zhoršené časy. V té době jsem se na závodech začala kochat okolím, počasím, běžci… Poslední závod jsem běžela ve 26. týdnu těhotenství. Jednalo se o pětikilometrový běh. V té době jsem omezila i tréninkové běhání na cca 20 km týdně a začala více plavat a cvičit pilates. Abych zůstala i nadále ve spojení v běžeckým světem, udělala jsem si zkoušky atletického rozhodčího 3. stupně.
Ve třetím trimestru jsem snížila týdenní objem naběhaných kilometrů na maximálně 12 km týdně, neběhám žádné kopečky, běh kombinuji s chůzí, omezila jsem jízdu na kole, nadále zařazuji plavání a pilates jsem vyměnila za speciální cvičení pro těhotné pořádané porodnicí. Cítím se dobře, pokud opomenu skutečnost, že už se v noci moc nevyspím, protože mrňousek kope zásadně v době, kdy si jdu lehnout a budí mě kolem půl šesté nejpozději. No a dneska jsem opětovně nasávala závodní atmosféru, už ne jako běžec, ale poprvé v životě jako moderátor závodu – 5. ročníku Městského běhu Karvinou.
Když dosavadních 36 běžeckých těhotýdnů shrnu do několika přehledných bodů a porovnám se svým prvním těhotenstvím, ve kterém jsem sice sportovala, ale neběhala, vychází mi následující shrnutí:
- Váhový přírůstek mám naprosto shodný
- Nevím, co jsou bolesti zad
- Nevím, co je to nechutenství
- Ač o 7 let starší, cítím se více svěží, mám spoustu energie
- Mám lepší náladu – skutečně si někdy až myslím, že se mi narodí chechtací pytlík
- Psychicky snáším těhotenství daleko lépe, protože se necítím tak nějak mimo dění, mám radost, že se mám se svými sportujícími kolegy stále o čem bavit
- Nemám čas na nějaké „těhotenské depky“a obavy z porodu
- Aby miminku kvůli mé pohybové aktivitě nechyběl nějaký ten vitamín či minerál, mnohem zdravěji jím (jen aby se ze mně nestal „králík“)
- Hlídám si daleko více i doplňkové pohybové aktivity – například posilování svalů pánevního dna.
- Jsem otužilejší a tedy i méně nemocná. Na rozdíl od prvního těhotenství mě postihlo jen jedno dvoudenní nachlazení.
- Abych ale nepřinášela jen samá pozitiva: někdy kolem pátého měsíce jsem začala cítit, že mě po doběhu hodně bolí holeně, asi z důvodu váhového přírůstku a změny těžiště. Tento problém vyřešily lepší boty (více odpružené) a změna povrchu, na kterém jsem běhala (zrušila jsem asfalt a běhám jen po lesních stezkách, případně pilinové běžecké dráze).
Každé těhotenství je jiné, každá žena ho jinak prožívá a každá z nás je na tom jinak zdravotně. Proto se nedá všechny maminy vyzývat: „Běhejte!“. Nebo snad nedej bože někoho k pohybu v těhotenství nutit. Ale sama za sebe mohu i v těhotenství umírněný běh pro radost doporučit. Budete se cítit líp.

 

autor: administrator přečteno: 7052x vloženo: 2011-05-14

Vyhledávání

Sdílení

Poradna

Na Vaše dotazy odpovídá MUDr. Adéla Hradilová.

>> těhotenství >> porod >> šestinedělí >> gynekologické problémy

Facebook

Partnerské weby