Vaše příběhy a zkušenosti - Těhotenství: běhat či neběhat? - toť otázka

K napsání mých zkušeností mne inspiroval článek o běhání od paní Lenky. Sama jsem již delší dobu sportovně aktivní, běhám rekreačně asi 3 roky, chodím do posilovny.  Jaké jsou mé zkušenosti nyní, když jsem otěhotněla?

Stejně jako hodně jiných těhotných jsem i já samozřejmě na začátku těhotenství trpěla nechutenstvím a pocity na zvracení. Musím ale jen dát za pravdu paní Lence! Jogging je proti nevolnostem výborná věc!
Dokonce i v případě, kdy mě jeden den bolelo v podbřišku bolesti po joggingu přešly! Je nutné dodat, že jsem však v prvních týdnech rozhodně nevypadala zdravě, při pohledu do zrcadla jednoho krásného sobotního odpoledne před běháním jsem se sama sebe málem lekla: vykoukla na mě osoba se šedo-zeleno-žlutým obličejem. Cítila jsem se ale o něco málo lépe než jsem v tu chvíli vypadala, což je podle mé kamarádky lepší varianta než kdyby tomu bylo obráceně :)))

Trénink v posilovně jsem uzpůsobila těhotenství, přestala jsem zvedat těžké váhy a zavedla cvičení s vyšším počtem opakování buďto s minimální vahou nebo jen s vahou vlastního těla. Samozřejmě je to trochu nuda, ale co se dá dělat :))) Aktuálně jsem těhotná ve 13. týdnu, břicho jsem dosud cvičila normálně jako vždy, stejně ještě nic není vidět :))) To, že ještě nic není vidět a nikomu v posilovně se nic nemusí sdělovat je, jak jsem zjistila, hlavní výhoda k čemuž se záhy dostanu proč.

Běhání: dříve jsem běhala zhruba 3x týdně asi 8km. Což není žádný heroický výkon, ale na kondici to v kombinaci s posilovnou stačí :) Poté, co jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem ještě chvíli běhala ve stejném rytmu, pak jsem ale zhruba od 7. - 8. týdne trénink trochu omezila, což jde i ruku v ruce s ročním obdobím. Přes zimu běhávám stejně jen zhruba 3x týdně okolo 4-5km, mám jinou trasu - aby na mě nevyskočil z keře v parku, kde jinak běhám, nějaký úchylák, běhám raději v méně frekventovaných ulicích. Stejně to provozuji i nadále dosud.

Těhotenství jsem "musela" sdělit zaměstnavateli z důvodu nutnosti přeřazení na jiný typ práce. Od okamžiku, kdy jsem si sedla před šéfa a vše mu sdělila, do okamžiku kdy o mém těhotenství věděli všichni mí četní spolupracovníci bych mohla spustit stopky a určitě by se výsledek pohyboval zhruba v řádu sekund :))). Samozřejmě se mne také všichni ptali jak to pokračuje dál se sportem. Na začátku jsem nadšeně všem vykládala jak se při sportu dobře cítím a jak mi běhání pomáhá od nevolností, postupně jsem ale vzhledem k nechápavým, postupem doby až skoro vraždícím výrazům začala vše zapírat. Fakt, že jednou v životě budu zapírat to, že sportuji (a to i před nadšenými sportovkyněmi) mne dříve nenapadl ani v nejbujnějších představách :))) Poslední zážitek jsem měla z práce před Silvestrem, kdy jsem v polední pauze na internetu hledala kdy se běží novoroční běh v našem okolí. Shodou okolností přišla má kolegyně a nahlédla na obrazovku, s hrůzou v obličeji se mě zeptala "doufám že snad v tvém stavu nehodláš běžet taky???" a současně jsem se už viděla při kladné odpovědi jako vražedkyně všech nenarozených dětí a nemluvňat atd.. Proto jsem se samozřejmostí v hlase odpověděla "no to by mě ANI NÁHODOU nenapadlo!!!!, hledám to pro přítele, ten běžel loni a byl nadšený".
No co Vám mám vykládat.....těch 5km co jsem si dala 1.1. jako novoroční běh s mým přítelem byla paráda :)))

L. M.

autor: administrator přečteno: 4510x vloženo: 2012-01-03

Vyhledávání

Sdílení

Poradna

Na Vaše dotazy odpovídá MUDr. Adéla Hradilová.

>> těhotenství >> porod >> šestinedělí >> gynekologické problémy

Facebook

Partnerské weby